Letra de Hibernatus
Pùvodní chlad
prohrává souboj s vìdomím
cítím teplo, jak do žil proniká
Svìtlo a cit
neznámý hlasy medový
cizí ruka teï se mì dotýká

Tak budu žít
už je to hotový
první pohled, dojmy se zalykám
Èí je to svìt
kdo na otázky odpoví
po sto letech se tìžko pøivyká

Dál smysl mi uniká
spousty vìcí, které chápat nedovedu
Dál mi jejich smysl uniká
dlouhej èas jsem strávil v kusu ledu

To století
má na svìdomí spoustu zmìn
vždycky nový nìco zas objevím
V lidech je klid
všichni záøí jak diadém
marnì èekám na strachu projevy

Jsem primitiv
a tenhle svìt snad sen
zvíøe ve mnì pak náhle poleví
Dali mi mat
to dobré uvnitø musí ven
lepší stránka se vždycky projeví

Dál smysl mi uniká...
...spoustu let jsem strávil v kusu ledu

Co je dobrý a špatný
co se v penìzích poèítá
co se smí a co nesmí
tady nikdo mi neøíká
po sto letech v ledu...

Co je barva tvý kùže
co se na papír povolí
co se nahlas øíct mùže
tady nikoho nebolí
po sto letech v ledu...