Píseèná Samota Letra

na tváøích sníh mì pálí.


Ptákùm hejna závidím,
co drápy káòat vábí,
køídla vážkám bázlivým,
krásu tùní svádí.


Sám tu jak básník stojím,
dny poèítám,
k nebi se vzhlédnout bojím,
žízeò mám.


Proè tajemnou pouš v duši mám,
a krutý slunce pálí dál.
Proè lidé kolem slepí jsou,
snad spìchaj za vysnìnou oázou.


Dál jak písek spím v dunách
a dál tu vítr sílí.
Proè náhle písek v oèích mám,
snad dá mi kousek síly


Sám tu jak básník stojím,
dny poèítám,
k nebi se vzhlédnout bojím,
žízeò mám.


Proè tajemnou pouš v duši mám,
a krutý slunce pálí dál,
proè lidé kolem slepí jsou,
snad spìchaj za vysnìnou oázou