Memento Letra

zkus zahnat předtuchu zlou.
Tvář, co jsi znal, ve snech probouzí žal
touha pátrat po pravdě
tě nutí se zradou se rvát.

Klečíš a prosíš, chceš odpověď znát.
Kolik dnů a cest projdeš bídou?
Na konci snad vyřčený je ráj slíbený.

Klečels a prosils, v chladu svíce pohaslá
a než sbohem matce své dals.
Snad věřils, že mᚠuž na dosah dědictví předků svých.

Však najít ten vysněný grál mysl souží,
mezi nebem a zemí jsi jen prach,
jak toulaví psi na cestách.

Záblesk a ostří už protínaj ti zrak
nepřátel záš? tě vzpouzí.
Už není z lesů cesty zpět, smrt je jen nouzí.

Chvíle je dlouhá, když cítíš věčný žár
ve stopách svých konec vidíš.
Jen stín naděje ti zbyl, po zázraku toužíš.

Pohled matný v kalužích ti zbyl, úzkost rdousíš.
Vstaň a běž, snad ještě je čas,
než vodu života rozprodáš.