Print

Dívka bledá ze starého hradu, co vychází nocí na cimbuří Pokoj hledá a nenachází, její závoj zavlaje na věži Záhadnou svou mocí čelo chmuří, bílý závoj nezamrazí Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní Kdo má rád bílou paní, ten vytuší ... Smutek z jejích nočních procházek po rozpadlých zdích Smutek vynucených vycházek po zaprášených síních Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní Kdo má rád bílou paní, ten vytuší ... Smutek z jejích nočních procházek po rozpadlých zdích Smutek vynucených vycházek po zaprášených síních Když pak stojíš v mým zákoutí s pohledem do kraje z gotického okna Tak málem tě to zarmoutí, že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna Tvůj smích ji probudí z denního spánku neviditelná pro nás Její dech nás zastudí zachvěním vánku, neviditelná pro nás Vždyť nechce být duchem, už nechce být sama,nechce být smutná, tak moc ji to schází Z krve a citů, má lásko, nesmíš být bílou paní Lásko, nesmíš být bílou paní Má lásko, nesmíš být bílou paní Lásko, nesmíš být bílou paní Bílou paní, bílou paní... From Letras Mania